Něco o vycházce

Na předslezinovou vycházku se nás u Karlínského divadla sešlo 11, vyrazili jsme s akademickou desetiminutovkou v 16.10, za krásně opraveným (už dlouho) Negreliho viaduktem nás ze směru od Karlína na apoštolský počet doplnil PeTe. Pod Martinovým vedením jsme vyrazili směr Vítkov, před výstupem na dálku okoukli taneční divadlo Ponec a tady se odpojili VaVe a Jana Ch., kteří šli na bus, do kopce se vyvezli a vzali to do hospody přes Parukářku. My pak kolem Vojenského muzea zleva vyrazili zdolat celkem asi 200 schodů, zatímco Iva Pš. neustále upozorňovala na možnost bezbariérové cesty kolem muzea zprava. Sice taky do kopce, ale bez schodů. Nicméně jsme se všichni včetně Bédi o francouzských holích se schody poprali a nahoře snad půl hodiny identifikovali kdejakou věž a budovu na obou stranách Vítkova. 

Na společné foto z ruky osloveného mladíka došlo na posledních schodech před Žižkou, ale uniklo mi, čí to byl telefon a koho bych měla uhánět o zaslání dokumentární fotografie. Kolem pomníku jsme posléze přešli za něj na "hřebenovku", vedoucí asi 1,5 km na Ohradu. Hned za tou žulovou kostkou Památníku se zřejmě někdy pilně pracuje na opravě veliké kašny a okolních komunikací, před 17 hodinou nikde ani noha (natož pracující ruka). Zvolna jsme přešli tuhle "autostrádu", naštěstí obklopenou zelení a mezi listím občas vyhlíželi převážně na žižkovskou stranu. Na konci po ulici Parukářka jsme míjeli obří staveniště, kde dřív bylo podle mého plánku města hřiště.. Roste tu podle obrázků asi sedmipatrovej barák.

Přes ulici Hartigovu (první starosta Žižkova), do nedávna Koněvovu, do ulice Zelenky Hajského (odbojář 2.SV) a po ní až k Parukářce, kousek po tramvaji a jsme U Kozla, kde venku popíjejí VaVe s Janou a s nimi Lišáci z Mělníka. 

 

Vlastní slezina

Nahrnuli jsme se do salonu, kde už je sice prázdno (podle info Hely Kleckerové se tu v pondělí scházejí harmonikářky! škoda, že jsme je nezastihli), ale stoly ještě utřít nestihli. Velmi rázná blonďatá číšnice nás rovná do latě, div, že nám nějakou nelískne, nejdřív pití a žádný vepřový koleno (Béďo!). To až pak. Pomalu se salon naplňuje a je jasné, že je pro nás málo prostorný, židle se nosí z lokálu vedle a chvílemi je o ně velká nouze. Servírka nosí alko i nealko pivo ve stejných půllitrech, tak má sem tam problém pamatovat si co je co a kdoví, jestli abstinenti pili to co si objednali. I na ta jídla došlo, s nimi zas byl problém, že nevěděla komu co a její vyvolávání neslyšeli objednatelé, no.. Sem asi zas delší dobu nepůjdeme.

 

Po sedmé začínají hrát muzikanti v obvyklém složení JiVa, VaMi, Mirek N., Henry, Standa na housle a později i PeVr. Pavel přijel bez basy, protože tu není kde zaparkovat a vozit ji tramvají - to by šlo tak za mlada. Možná. Zpěváky mohutně podporoval LaDo. I na tanečky došlo, ale podlaha je neklouzací a ulepená, nic moc.

 

Oslavenci Béďa, PeVr, JiČa, PeTe, Tomáš, Jana Ro, HeBo, Iva Pšenda zapanáčkovali, jediná hospoda, kde mají dostatečné množství stejných panáků! Oslavný taneček, tanečníci v malém prostoru trochu nahečmaní, ale snad spokojení.

 

Pozdravují z různých koutů Jana O., Syslíci a farmářka Hela Ho.

 

Hlásání zahájil po osmé PaHr se snahou o chronologickou posloupnost akcí: